Třinec versus Kometa aneb finále na vlastní oči

Vážení přátelé
Máme tady finále hokejové ligy. Do něj se dostaly dva velmi silné týmy. Obhájci titulu z Brna a nadupaný celek s drakem na hrudi z Třince. Brněnská Kometa první utkání prohrála celkem jednoznačně. Nemohla se dostat do tempa a její hráči nezachytili rytmus hry.
Druhý zápas začal naprosto obráceně. Tempo hry diktovala Kometa. Oceláři z Třince se přes veškerou snahu nedokázali tlačit do svého útočného pásma podle svých představ. Komeťáci se z prvního utkání dokázali poučit. Ucpali díry kolem mantinelů a domácí hráče napadli hluboko v jejich obranném pásmu. Oceláři neměli v tomto utkání na své straně přízeň pověstného štěstíčka. To se přiklonilo na stranu Komety Brno.
Fanoušci obou týmů opět vytvořili fantastickou atmosféru. To je jednoduše řečeno paráda. Když jste na tribuně, neslyšíte vlastního slova. Pokud se tedy na stadion dostanete. Musíte mít vstupenku, což je zcela pochopitelné, ale je to docela problém. Utkání jsou totiž beznadějně vyprodaná. Lístek na finále stál 660 korun, což rozhodně není nějaká závratná cifra. Řekl bych, že to je velmi solidní, rozumná cena. Brňáci, kteří lístek neměli, obcházeli Werk Arenu jako mlsní psi. Za lístek nabízeli rovnou tisícovku a možná i víc. To už je docela dobrý vývar, pokud chcete prodat svůj lupen. Myslím si však, že moc úspěšní nebyli.
Než projdete do haly, musíte projít rámem. Úplně stejně jako na letišti. Pokud pípnete, objede Vás pořadatel skenerem. Pronést nějakou butelku nebo pitomost do hlediště je takřka nemožné. Jak jednoduché, ale jak účinné. Tady je možná návod pro fotbal, jak si poradit s „pronašečy“ různých volovin na tribuny. Podotýkám, že bylo vyprodáno, čili tímto způsobem muselo projít do haly přes pět tisíc návštěvníků. To jen pro ty, kteří by namítali, že na fotbal chodí víc lidí. Moc utkání, kde je víc jak pět tisíc fanoušků není. A určitě by se dal v pohodě stihnout i větší nával fandů. Z mého pohledu naprosto košer řešení, jak udělat pořádek na fotbalových utkáních.
Třinec má neskutečně dobře propracovanou práci s fanouškem. Alespoň mně se to tedy líbí. Už při vstupu na stadion dostanete takové skládací pleskačky, které dokážou udělat pořádný randál. Přitom je to docela bezpečné, jsou totiž z tvrdého papíru. V průběhu utkání máte stále nějaké informace z utkání jako třeba statistiky hráčů a obecně lze říci, že na kostce nad ledem se neustále něco děje. Fanoušky na tribuně hecuje drak Werkáček, který se mezi nimi promenáduje. Fotí se s dětmi, plácá si s diváky a tančí po boku děvčat tančících na schodech v době, kdy je puk mimo hru. Mezi první a druhou třetinou je závod na šlapacích kárách. V banku je výhra skútru za takřka sto tisíc. Podle toho co předváděli šťastlivci, kteří chytí lítající talíř a tudíž možnost bojovat o skútr, to nebude žádná brnkačka. Je docela zábava sledovat, jak se každý snaží najít tu správnou techniku jízdy.  Jen pro doplnění, jede se jedno kolo kolem mantinelu a nejrychlejší čas  je zatím 53 sekund a nějaké drobné. V neděli to bylo celkem těsné. Časomíra se zastavila na pětapadesáti  vteřinách. Bylo to o fous. Borec byl docela zklamaný, což bylo patrné z jeho gest. No upřímně, kdo by nebyl, že.
Ale zpátky k ledu. Přes závěrečný tlak a emoce, která se z ledu přenesly i do hlediště se Třinci nakonec nepodařilo druhé utkání dotáhnout do zdárného konce. Na zápasy je to jedna k jedné.
To co se dalo očekávat, se naplňuje. Série to bude hodně vyrovnaná a taky hodně vyhecovaná. Jedna věc je však jistá. Finále je finále. A tak je potřeba se do toho pořádně obout. Oba dva týmy to mají ve svých rukou. Tak ať vyhraje ten lepší.