Vážení přátelé
Posekl jsem svoji zahrádu a spokojen se svým výkonem jsem si sedl na lavičku pod krásně zelenou, listy obarvenou trnku. Otevřel jsem si vychlazené Starobrno a nalil do svého oblíbeného kameňáku. Mám ho v nesmírné úctě. Je stejně starý jako já a má svoji historii.
Zálibně pokukuji, zda v koruně uvidím nějaké plody, z kterých by postupem času měly dozrát sladké trnečky. Kolik jich bude se pozná, až se začnou modrat. Moc nadějně to ovšem nevypadá. Po loňské slabotě by to chtělo naplnit bečky až po okraj. Zásoby nejsou nevyčerpatelné.
Kosi, kominíčci, konipásci alias třasořitky a vrabci se mlsně prochází po zahradě a loví žížaly. Mají to velmi snadné. Slehlá tráva jim přestala poskytovat úkryt. Rhododendron, pivoně, kosatce, odkvétající šeřík a posečená tráva. Jejich vůně se mísí a přestože bych to nikdy neřekl, strašně krásně mně toto všechno voní.
Zničeho nic mě zaujal zvláštní klid. Utichlo i cvrlikání ptáků. Chvilku jsem musel napínat oči a pozorovat, co se vlastně děje. Stoupnu a sleduji divný pohyb v čerstvě posečené trávě. Děje se něco divného a zvláštního. No mám kliku, právě v přímém přenosu můžu sledovat souboj na život a na smrt. Boj o teritorium. Je to lepší a napínavější než sledovat v televizi přírodopisný pořad. Televizní kanál National-geographic hadr.
Jak to dopadlo vlastně nevím. Nafotil jsem průběh souboje a šel jsem pokračovat v práci. Kdo vyhrál nebo prohrál není v tomto případě až tak moc důležité. Faktem zůstává, že v přírodě je boj o život běžnou záležitostí každodenního života a probíhá na kdejaké obyčejné zahrádce.
Fotky ze souboje jsou na tomto odkazu:
http://www.valasskyklebetnik.cz/galerie/nggallery/album/souboj-na-zivot-a-na-smrt