Polovina roku zahradníka

Vážení přátelé ano. Aniž by se to zdálo, jsme za zenitem letošního roku. Už se to naklání z kopce. Blíží se nám konec prázdnin. To vždycky avizuje začátek podzimu. No a když je podzim, tak nevím jak Vám, ale mně se vždycky vybaví stromy a na nich modré trnky. Letos jich moc nebude. Teda, pamatuji si, že náš tatík vždycky říkal, že kolik bude trnek se pozná, až se začnou modrat. Letos mám obavu, že to modrání ani nebude poznat. Loňská úroda, to bylo panečku jiné modrání. Letos to nestojí ani za řeč. Prostě nic moc. No moc, možná na jednu, maximálně dvě buchty. Ale když máte rozumně rozložený vývar z loňska, tak na Jizerskou padesátku se ještě nějaká ta plná flaška najde. Bez ní jezdit kamsi do Jizerských hor vlastně ani nemá smysl. Nejde o nějakou pijatiku, jde o zážitek. A o zážitky, o ty nám jde především.
Takže když to shrnu kolem a kolem a dokola, v podstatě jde o to, že nebude co pálit. Ovšem řekněme si to sami. Je jedinou snahou každého, kdo má kus nějaké zahrádky, aby měl co do beček? Já myslím, že ne. A protože mám takový kousek zahrádky, zkusím se podělit o své postřehy, co se nám kdy a v kterou dobu na té zahrádce vlastně děje. A že se toho děje hodně, to můžu říct už teď. Uděláme si takový zahradnický rozpis roku.