Vážení přátelé
Máme pomalu za sebou největší sportovní humbuk letošního roku. Olympijské hry jsou takřka na svém konci. Pro někoho byly hry úspěšné více, pro někoho naopak méně. Přinesly mnoho příběhů a mnoho zajímavých okamžiků. Dokonce přinesly příběh, který ještě historie neviděla. Pojďme si něco málo z průběhu této olympiády připomenout. Něco málo z mého úhlu pohledu.
Hodně velké naděje a optimismu na úspěch jsme vkládali do hokejového týmu. Tedy nevím jak Vy, ale já docela ano. A to bývám zpravidla pesimistou bez nějakých velkých očekávání. Turnaj byl bez hráčů z nejlepší soutěže světa, tedy bez hráčů z NHL. Je to dvacet let od našeho historického zápisu z Nagana. Na soupisce mančaft nevypadal úplně špatně. Mně osobně se herní projev týmu ve skupině, ale taky v semifinálovém utkání s Ruskem hodně líbil. Bohužel, dopadlo to tak, že jsme nakonec skončili čtvrtí. Zajímavé na tom je, že o tomto umístění rozhodly takové dvě minuty. Během nich jsme dostali rozhodující branky. Od týmu Ruska během 27 sekund. S Kanadou padly tři branky během 31 sekund a to znamenalo průběžný stav 2:1 pro tým Kanady. Pak už jsme pouze dotahovali. To jsou ty rozhodující momenty. V souboji o bronz nám zcela odešly nohy a bohužel, na víc jsme neměli. Smůla byla, že nám sudí hodně diskutabilně neuznali branku. Mimochodem, sudí na tomto turnaji svými výkony zrovna nevynikali. Ale jako výmluva nebo alibi to rozhodně být nemůže. Toto utkání nás prostě nezastihlo v dobrém rozpoložení. Tak snad příště.
Své Nagano prožili hokejisté Německa, kteří v semifinále načapali Kanadu na procházce. Dá se očekávat, že ani ve finále to s nimi atleti pod olympijskou vlajkou z velkého Ruska nebudou mít lehké.
Hodně velké ambice měl biatlonový tým. Pro něj začala olympiáda povedeným bronzem Veroniky Vítkové a emotivním stříbrem Michala Krčmáře. Ovšem tím se výčet medailí vyčerpal. Štafetám se moc nevedlo v jakémkoli složení. Jednotlivci zajeli jednou dobře, jednou tak trošku pod své možnosti. Perličku zapsala Veronika Vítková, která v závodě s hromadným startem obkroužila dobrovolně jedno trestné kolo navíc. Připravila se tak o velmi krásné umístění v první desítce. Já vím, že uspět ve světové konkurenci není jednoduché, ale přece jenom, jsme namlsaní úspěchy z předešlých sezon. A upřímně, já jsem čekal víc. Nemusely to být rovnou přímo medaile, ale vyrovnanější výkony zcela určitě ano.
Paní olympioničkou a závodnicí par excellence je v mých očích hvězdná rychlobruslařka Martina Sáblíková. Být to muž, řeknu, že to je kapr. Není jednoduché být ve světové špičce, není jednoduché být nejlepší tolik let, co se dařilo právě Martině Sáblíkové. Klobouk dolů před tím, co dokázala. Ani z Pchjongčangu neodjede bez medaile. Stříbro z pětikilometrového oválu má svoji zlatou cenu. Navíc svým příkladem přitáhla k rychlobrusení Karolínu Erbanovou, která má bronz ze sprintu. Obě dvě jsou příkladem pro děti a své nástupce. Navíc krásné osmé místo zapsala při své premiéře další rychlobruslařka Nikola Zdráhalová v závodě s hromadným startem. Uznejte sami, není to pro zemi, kde není žádná rychlobruslařská hala skvělá vizitka?
Martina se zařadila po bok legend jakými jsou například Emil Zátopek, Věra Čáslavská nebo Jan Železný.
Eva Samková má rovněž bronz a přestože neobhájila své zlato ze Soči, sama říkala, že zisk tohoto kovu ji dalo podstatně více práce než zisk zlata. Takže zářila spokojeností a nešetřila úsměvy, které rozdávala na všechny strany.
Velkým a příjemným překvapením pro mě byly výkony klasického běžkaře Martina Jakše. Povedené výkony v Pchjongčchangu korunoval skvělým 8. místem na 50 km. Možná se projevila změna na postu trenéra úseku běžeckého lyřování. Asi to opravdu chce někdy oživit novou, čerstvou krví. Za mě klidně dodám, že možná nejenom v běžeckém lyžování.
A pozor, to nejlepší nakonec. Svůj životní příběh napsala dívka s nádherným křestním jménem Ester. Sportovní talent Ester Ledecká totiž předvedla něco, co se ještě žádné ženě na světě nepovedlo. A kdoví, zda někdy vůbec povede. Vyhrát dvě zlaté medaile na jedné olympiádě je skvělý úspěch, ale tak mimořádné to není. Ovšem Ester je vybojovala ve zcela odlišných disciplínách. Superlativy světových hvězd komentující její výkon na sebe nenechaly dlouho čekat. A řekněme, že právem. Ester Ledecká se ve svých dvaadvaceti letech zapsala do historie nejenom našeho, ale rovnou světového sportu a stala se nesmrtelnou.